Švýcarský teplokrevník(8)
Název plemene: Švýcarský teplokrevník
Původ: Švýcarsko
Typ: teplokrevník
KVH: 155 – 165 cm
Barvy: bělouš, hnědák, ryzák, vraník
Historie: Je to velmi staré plemeno, které má své počátky v 10. století. Bylo vyšlechtěno benediktýnskými mnichy, kteří potřebovali všestranného koně pod sedlo o do zemědělství. První plemenná kniha byla založena teprve v roce 1655. Jeho předek byl pravděpodobně místní kůň plemene Schwyler. V 17. století se křížili s tureckými, italskými, španělskými a frískými koňmi. To se však ukázalo jako nevhodné a mniši se vrátili k původnímu koni. Později se zkusilo křížení s yorkshirskými kočárovými koňmi a anglonormany. To je ukázalo jako dobrý tak a pokračovalo se s francouzskými, irskými, anglickými a německými koňmi. Koncem 60. let byly do Aveneches (kde se nyní chová einsledler i freiberger) dovezeny irské a švédské klisny. Hřebci se připouštěli různí, anglonormani, holštýni a švédští koně stejně jako domácí plemeníci. Vzniklo tak ustálené a úspěšné plemeno.
Mezi nejvýznamnější linie patří nové, založené anglonormanem Ivoire (narodil se r. 1957), další po Que d´Espair (1960) a Orinate de Mossil (1958). Velký vliv na chov měl také švédský teplokrevník Aladin (1964) a dva holštýnští hřebci, Astral (1957) a Chevalier (1956).
Povaha: Švýcarský teplokrevník je laskavý, klidný, ochotný a učenlivý, je inteligentní a přizpůsobivý kůň. Má přirozené nadání nejen pro parkúrové skákání, ale i pro drezúru.
Konstituce: Einsiedler je velký, klidný, dobře stavěný kůň. Dovoleny jsou všechny čisté barvy, nejčastější jsou hnědáci a ryzáci. Tento kůň s mohutnou plecí i zádí připomíná francouzského jezdeckého koně. Má výborné chody. Hlava je líbivá jemně tvarovaná a prozrazuje vliv plnokrevníka, krk delší a svalnatý. Celkové stavba odpovídá typu všestranného jezdeckého koně. Lopatky jsou skloněné a hrudník hluboký. Prsa jsou široká a hluboká. Hřbet je kratší, rovný a pevný, záď mírně skloněná s vysoko nasazeným ocasem- Končetiny jsou delší, dobře osvalené, štíhlé, kostnaté a suché s kvalitními kopyty. Přední i zadní holeně mají být kratší, klouby velké, ploché.
V kohoutku měří průměrně 155 – 165 cm.
Využití: Původně tento kůň sloužil švýcarské kavalerii a amráda ho používá i nyní. Dnes je to sportovní kůň, výborný skokan, ale zvládá i drezuru. Je to dobrý klusák a v lehké zápřeži pracuje velmi ochotně. Dříve se používal i k lehčí zemědělské práci.
Hřebci se pro chov pečlivě vybírají a dvoustupňové výkonnostní zkoušky absolvují ve věku tři a půl a znovu v pěti letech. Zkoušky se skládají z více disciplín, s hlavním zaměřením na testaci koní ve skákání, drezuře, cross-country a tahu. Exteriér je v chovu také důležitý. Pro výběr koní do výcviku a k pozdějšímu možnému zařazení do chovu se požaduje u rodičů úspěšné absolvování výkonnostních zkoušek. Klisny se testují po dosažení věku tří let. V Avaneches se vedle einsiedlerů používají i plnokrevníci, hannoverští koně, švédští koně, francouzští jezdečtí koně a příložitostně také trakénští hřebci. Výsledkem tohoto chovatelského programu je pokles počtu importovaných koní.
